Pragmatická potvora

Náš život bývá často pod vlivem jiných lidí, jímž se často snažíme zalíbit a děláme to tak dlouho, až ztratíme kontakt k sobě samotným. Zavděčit se tomu a onomu a tamtomu vede často k protichůdným postojům,   a tak si vybíjíme jednou věcí něco úplně jiného. Natož tak se snažit zavděčit obrazu, který si sami o tom druhém namalujeme. A přesně kvůli tomu se nám dějí věcí naprosto neuvěřitelně idiotské. Ona válka proti našemu nitru potom vypadá jako shluk nešťastných situací, že by nad nimi zaplakali i sirotci Baudelairovi. Existuje pouze jedno řešení. Nenaplňovat očekávání jiných, ale plnit si vlastní sny. Ačkoli se možná dočkáme odsudku, budeme pohlášení anebo do nás bude každý vyrývat. Nevadí. Ten, kdo to s námi myslí dobře, nemá problém s tím, aby nás podpořil. Jestliže se setkáváte při svých plánech s odsudky typu, to je ale kravina, pravděpodobně začínáte jednat naprosto jinak, než si autor hlášky představoval. Proto je na místě zbavit se každého, kdo má snahu nám podávat zaručen

Jeden o druhém nevěděli, začali se potkávat ve svých snech. Ani jeden netušil, zda se jedná o fantazii, obsesi, ani nakolik jde o realitu. Jenomže se potkali..., resp. on nalezl ji.... Ne až tolik za dlouho... poznali se... potkávali se, začali vnímat lásku a chtěli naplnit své sny.  Je možné něco takového?  Jistě, ač to zní hodně bláznivě. Pouze to má několik úskalí a hodně překážek. Poznali se ve snové, tedy svá lepší Já po všech stránkách. Vzhled, odolnost, mentální nastavení, psychika. V denním světě máme jen něco z toho, přesto v kombinaci nezaměnitelné, kdy jsme to pořád my, jenom omezení hmotou. Jenomže každé omezení lze překonat. Pokud se tedy chce.  A tak je napadlo, že když platí, jak nahoře, tak dole, tak si to úžasné ze snu stáhnou do reality běžné. Nedostali svůj hotový ideál v tom druhém a silná stránka jednoho odrážela slabost druhého. Měli něco společného a v jiném ohledu byli zase rozdílní. Oba uvěřili tomu, že to jde.  Podstatné je rozhodnout se, vytýčit si záměr a na

Možná i čtenář patří mezi ty lidi, kteří propadli šustění karet, takže s kartami tráví poměrně hodně času. Co je na těch obrázcích to, co nás tolik přitahuje? Proč potřebujeme s nimi probírat různé otázky a doufat, že jím porozumíme?  Je to vášeň po odkrývání tajemna. Ať je to jak chce, ty obrázky nám přinejmenším poskytují cestu do našeho nitra. Při troše štěstí s nimi i poznáme, co sami chceme. Tarot si může prakticky vykládat každý, pouze je rozdíl v informacích, co z nich kdo vyčte. Lze z tarotu poznat budoucnost? Ano lze. A také karty naznačí, kterou její část bude možné změnit. Někdy se zavřou, protože je pro tazatele vhodné, aby se nejdříve posunul sám. Někdy tak urputně něco strašně chceme, že nám jen karty vše jakoby slepě odkývou, hrají hru "Potvrdím ti všechno".   Ukazuji karty budoucnost. Ano, ovšem to již chce vykládačský um. Ten nespočívá pouze ve znalosti významů karet, ale zejména v tom, zda nenaznačují něco kolem a jak ty karty navzájem pospojovat. V tomto sm

S kým se to zase mé zlatičko tahá?  Tak nějak zní otázka, pokud matka stojí před smířením se s faktem, že dorůstá do roviny tchýně. Obzvláště citlivé to bývá, pokud je tím zlatíčkem muž. Tedy pardon chlapeček, protože pro ženy bývá velmi těžké nevidět v Mírovi Mírunka, Mirečka, Mirču.... jednoduše trochu odrostlého caparta, třeba ještě i ve verzi puboš, protože ta je ještě přijatelná.  Jednou věcí je smířit se s tím, že chlapeček trochu vyrostl, jinou je akceptovat skutečnost, již tušíme mnohdy jenom podvědomě. Tedy, že nám představí někoho, jehož klady a zápory nastaví zrcadlo jakékoli výchově. Buď u dívky svého chlapečka nalezne něco ze svého vlastního odrazu, sebevědomí a uvidí, na jaké dívky si její zlatíčko reálně troufá. Anebo naopak. Bude to přesný opak. Ale i kdyby ne, nějakým způsobem to hází zpětnou vazbu.  Matka je první ženou jeho života, ale to platí pouze do doby, než si začne všímat i jiných bytostí opačné polarity vyskytujících se kolem něj. Mnohdy již ve školce...  Jen

Těžko říci, proč začínám od Váhy, jistě můj kocour Alfréd, sluneční Váha a můj blog  Adjustment . Jistě, tarotová karta Adjustment, ATU o tom, jak podstatné je nabýt rovnováhy.  Znamení Váh má ve svém horoskopu každý z nás, nikoli pouze sluneční Váhy. Ukazuje nám místo, v němž umíme být diplomatičtí, ač Beran od naproti říká, jdi do toho rovnou a přímo. Žádné tam nějaké kudrlinky, okliky, košaté řeči. Vždyť je to manipulace.  Váha mnohdy Berana poslechne, jede pouze podle sebe. Možná přitom vypadá poněkud nejistě, ovšem moc dobře ví, čeho by ráda dosáhla. Onen nejistý výraz pouze vyrovnává ohromné odhodlání či touhu.... Protože jinak hrozí, že tam naběhne Beran, který pravděpodobně v ohromném rozběhu narazí do zdi a ve snaze udělat světlo budou lítat jiskry před jeho očima a on napůl omráčen neuvidí dál, do čeho tak urputně naráží.  Váha potřebuje oživení jiskrou Berana, jinak pravděpodobně bude nejistě rozkývaná tu na jednou a tu zase na druhou stranu. Je docela možné, že jeden den bu

   Závist je neuvěřitelná, často vede k tomu, že lidé se kvůli ní pomlouvají. V podstatě drbny nic jiného nedělají, nežli projektují závist a nepřejícnost. A jde jím to moc hezky. Zoufalá snaha vykřičet do světa, VŠÍMEJ SI MNĚ!  Právě tyto vlastnosti člověka natolik vnitřně spalují, že si ani neumí pomoci a jednoduše musí. Nelze to stopnout bez opravdu hlubokého vhledu sám do sebe. Nejedna dobrá duše by i s nimi soucítila, dokud se nedoví, co za drb o ní pustily ven. Pomlouvači často mívají vlastní sny a své představy a chtějí si je realizovat. Pouze se jím to nedaří. Možná proto, že svět si nesedne na zadek z jejich "geniality".  Nemají jak prorazit, protože pořád je ne a ne uznání dohnat. Takovým lidem nedochází, že věci se nedělají kvůli uznání. Jejich pýcha a ego je donutí být sebestřednými natolik, že každičkou minutu, kdy jím někdo medové řeči nemaže kolem jejich nevymáchané tlamy, neuvěřitelně vnitřně trpí. A tak se rozhodnou věc změnit a pěkně to těm úspěšným parchant

  Vnitřní dítě je záležitostí v ezoterice profláknutou a mi přijde právě dnes vhodné napsat o něm menší úvahu. Možná je to spíše o otázce, zbyl v nás ještě kousek nevinnosti? Spontánní uvolněností a dovolení sami sobě udělat něco bláznivého? Být upřímný a neschovávat se za to, co se patří, co by se možná mohlo či mělo?  Nemyslím si, že se jedná o něco komplikovaného. Malý, drobný kousek v nás, kde máme poskládané na sobě vzpomínky z dětství, věci, které nás ovlivnily... Jistá odvaha začít sami se sebou nějaké nové dobrodružství.   Život na nás nanese různé nánosy různých zkušeností. S některými se umíme vypořádat, jiné nás tíží. Mnohdy si ani neuvědomujeme, co se tehdy vlastně stalo. Pohled dítěte je trochu jiný nežli pohled dospělého.  Nemyslím tím být stěžovatelem a za všechno vinit rodiče či necitlivé tehdy dospěláky. Po 30 to již působí poněkud neschopně, protože dospělost bývá spojená se vzetím osudu do vlastních rukou, uvědoměním si sebe a toho, co vlastně chceme. A občas je potř