Pragmatická potvora

  Najednou věděla, že končí.  To poznání přišlo jako blesk z jasného nebe. Jedna část její mysli přemýšlela nad starými a chromými, druhá nad tím, že tuto věc nemusí dokončit. Je to jedno. Pracovala na elixíru "Šťastné žití"  posledních 20 let. Nevypadala na to, protože těch posledních 6 let z 20 již nebádala, nehledala. Nalezla. A od té doby experimentovala.   Na sobě odzkoušela, že lze s ním změnit všechno.  Nejdříve si začala všímat smrskávající se smůly.  Nejenom, že se začala odlepovat, ona postupným užíváním elixíru začala mizet.  Následně se projevila severská složka celé koncepce a začala strmá cesta budování si vztahu s Láskou. Změnilo to ji i její lásku do podoby, kterou znala ze snů... těch, které již vyhovovaly. Že nejde měnit  děj, postavy a okolnosti ve snu? Takový to je elixír, že s ním jde i toto. Tehdy na začátku nebyla již jenom ona Štěstěnu opuštěná. Byli takoví dva. Jen smůla začala se vyhýbat i Jemu. Pomalinku a tiše se s...

Mít něco na dosah ruky  a…  neumět to zachytit, bývá doprovázeno podivně rozpačitými pocity. Člověk si přijde, jako kříženec mezi trotlem a alzheimerikem. Stav vyznačující se častými změnami nálad bez zjevné příčiny. Nejhorší je snad ona neschopnost pojmenovat, že něco chybí, ... natož diagnostikovat, co.  V takovém rozpoložení se pro některé stává dobrým společníkem spiritus v tekutém skupenství, pro jiné něco více psychedelického. Tu a tam se najde i kumpán ochoten podpořit člověka v jakékoli špatnosti. Neinklinovala jsem k látkám navozujícím pozměněný stav vědomí a nějak se stalo, že kumpány jsem si postupně dováděla do hluboké beznaděje a rozčarování. Často zapomínám na sklony lidí ke ztotožňování se s cizími problémy, nejlépe těmi, jenž nemohou nikterak ovlivnit. V daném případě jsem se rozhodla sáhnout po magii. Naštěstí u ní je vedlejší, co si člověk definuje na vědomí. Na magii mne nejvíce fascinuje její přesah. Myslím tím právě onu vlastnost, kdy člověk se d...

Vracím se k příběhům  napsaným někdy před 13 léty.  Nakonec jsem je nazvala Divnopříběhy, protože situace v nich nejsou až tolik typické. Také je potřebují osvěžit a oživit trochu jinak.  Minulé já vedlo polemiku, přitom toužilo po pohledu Současného já.  Jistě, vždy jde napsat věci lépe.  Takže jdeme na to, protože příběh se odvíjí sám. Staré statě ponechám napsané kurzívou.   V životě tvora píšícího se vyskytují různé vlivy. Narazila jsem na člověka, který sám sebe považoval za bytost nelidskou. Žel bytost nelidská, která dle svých slov měla býti dokonalou, se chovala jako parodie na protivně hysterickou divadelní divu ke sklonku kariéry.  Zároveň trpěla nadměrně vyvinutou potřebou po pochvale. Dnes bych ji pochválila, omezila kontakt a byl by klid.  Ona osoba navíc trpěla utkvělou představou, že dobré příběhy lidí a jejich sny, jsou vlastně její. Jakmile se o něčem dověděla, okamžitě nalezla spojitost,  i kdyby to měl být pouze...

Poprvé jsem tuto mikropovídku zveřejnila v září 2012 na svém blogu Adjustment, po pár létech, když jsem své dobrodružství na téma typhónských draků již ukončila, docela jsem nevěděla, co si s tímto psaním počít. Jistě, něco jsou vize, něco je autorská licence, ale vůbec představa, že píšu a nějaká entita mi u mého psaní sekunduje byla veskrze zajímavá. Dá se říct, že to byl můj první kontakt s bytostí, která se uměla manifestovat i v hmotné rovině. Byl to velmi zajímavý kontakt, plný počátečních roztomilých omylů. Vlastně nejdříve jej zaregistrovali někteří lidé, protože tak nějak se pokoušel vzbudit moji pozornost... ta docela dlouho odolávala.         Přišel jako vždy – bez zaklepání. Posadil se vedle mě s pocitem, že došlo i na něj. Po létech mlžení a částečně nahodile vypouštěných hlášek mě posedla snaha provést něco konstruktivního. Popsala jsem toho již spoustu ve snaze uchopit téma, ovšem výsledek mě neuspokojil natolik, abych jej publikovala. Uvědomuji s...