Pragmatická potvora

  1. Výjezd Pohlédla na své ruce. Zvykla si je v každém snu prohlížet. Věřila, že díky tomu si své sny zapamatuje. Vracela se z nich nabitá jinou zkušeností. Doufala ve sny, v nichž odpoutá se od situací denních. Položila ruce na dveře vagonu, do něhož chtěla nastoupit. Opatrně a jemně se ubezpečila o stálosti hmoty, která nerozplyne se pod dotekem. Nešla klasicky na nádraží, jak by to bylo ve světě denním. Ocitla se tam plynule z předchozího výjevu. Nejdříve stála před rotujícím tělesem majícím tři zvláštně prohnuté oblé úhly, které vzájemně splývaly. Kolem něj volně se linul obrovský had. Nebála se, stoupla na hada, prošla tělesem dovnitř a ocitla se před vlakem. V kapse pláště našla místenku a lístek. Vlak byl přeplněn lidmi různých národností, brebentili, dohadovali se mezi sebou jí neznámými jazyky. Stáhla své vědomí a pokoušela se najít průvodce. Byl tam oblečen v černé uniformě. Zachytil její pátrání a objevil se vedle ní. Uctivě pozdravil. Ona mu podala místenku a požádala,...

  Najednou věděla, že končí.  To poznání přišlo jako blesk z jasného nebe. Jedna část její mysli přemýšlela nad starými a chromými, druhá nad tím, že tuto věc nemusí dokončit. Je to jedno. Pracovala na elixíru "Šťastné žití"  posledních 20 let. Nevypadala na to, protože těch posledních 6 let z 20 již nebádala, nehledala. Nalezla. A od té doby experimentovala.   Na sobě odzkoušela, že lze s ním změnit všechno.  Nejdříve si začala všímat smrskávající se smůly.  Nejenom, že se začala odlepovat, ona postupným užíváním elixíru začala mizet.  Následně se projevila severská složka celé koncepce a začala strmá cesta budování si vztahu s Láskou. Změnilo to ji i její lásku do podoby, kterou znala ze snů... těch, které již vyhovovaly. Že nejde měnit  děj, postavy a okolnosti ve snu? Takový to je elixír, že s ním jde i toto. Tehdy na začátku nebyla již jenom ona Štěstěnu opuštěná. Byli takoví dva. Jen smůla začala se vyhýbat i Jemu. Pomalinku a tiše se s...

Bram Stoker působí v kulturní paměti skoro paradoxně. Vytvořil jednu z nejtrvalejších postav moderní civilizace — Draculu — a přesto většinu života nebyl literární hvězdou. Ve skutečnosti byl dlouhé roky spíše mužem v pozadí. (Úředník. Manažer. Organizátor.) Člověk, který obdivoval silné osobnosti a často jim podřizoval vlastní život. Narodil se roku 1847 v irském Clontarfu. Jako dítě býval vážně nemocný a podle rodinných vzpomínek několik let téměř nevstával z postele. Později se ale fyzicky proměnil natolik, že na univerzitě v Dublinu vynikal jako atlet. Tento kontrast — slabost a následná síla — se v jeho tvorbě objevuje opakovaně. Jeho postavy často balancují mezi vyčerpáním a vůlí přežít. Studoval matematiku na Trinity College Dublin a dlouho pracoval jako státní úředník na dublinském hradu.   Stoker nebyl bohém ani typický umělec viktoriánské éry. Měl silný smysl pro strukturu, disciplínu a systém. Dokázal být metodický až pedantský. Když později psal Draculu...

Kyvadlo má být vaší prodlouženou rukou a myslí zároveň. Takže k němu potřebujete mít vybudovaný vztah. Proto výběr toho vhodného představuje záležitost, kterou nedoporučuji podceňovat. Kolem jednoho zeych kyvadel jsem chodila půl roku, brala si jej do ruky a nikdo mi jej nevykoupil. Vznikl vztah. Jenomže díky tomu jsem získala velmi spolehlivý nástroj.  Počkali jsme si, až tedy jednoho krásného dne to klaplo. Od té doby nosím sebou a ono je úžasné.  Každé další kyvadlo bylo velmi precizně zvoleno.  Nádech poetična, zajímavý minerál, řetízek, který jste nosili dlouho. Drobné detaily, které způsobí, že místo tabulek používáte vlastní mysl. Takové kyvadlo bude pouze vaše. Nebude komunikovat s nikým jiným. Nebude se zásadně pochechtávát, ani neudělá osobní  "ehm" . Právě to, co je vaše, odlisuje sterilitu od propojení. Věnujte svému kyvadlu pár minut denně a za pár měsíců získáte nástroj, který uklidní splašené myšlenky a zaměřuje se na správný odhad a vhled....

Ve Střípcích psaní budu čtenáři předkládat dojmologii dotýkající se mého psaní. Jedná se o techniku, kterou lze reálně použít, protože jako autor využívám bláznovství, které chrání autora fikce, anebo jde o ryzí výmysl? I kdyby bylo možné prostřednictvím magie zabít, což vůbec není jisté, věděla bych, jak na to? A jestliže bych věděla, jak na to, podělila bych se?  Právě toto je na psaní o magické fikci krásné. Co kdyby to mohla být pravda?   ROZHODLA SE JEJ ZABÍT  - Takto zní název mojí nové kapitoly o hrdince - zabijákovi. Žena jako dárkyně života a smrti představuje zajímavé téma v rámci módu Berkano, jistě nejsem jediná autorka, která si takové dilema užívá. Stran popisu magické techniky rovnou říkám, že jsem vypustila výslovně nebezpečné pasáže, které by mohly čtenáři způsobit újmu .   Rozhodla se jej zabít. Ne ze msty, vlastně jej ani neznala a byl jí ukradený. Kdysi předtím několikrát udělala Univerzu službu. Občas ten, kdo kumuluje moc, sehraje obča...