Pomlouvá vás někdo? Nevadí, je na tom hůře, než vy....

  

Závist je neuvěřitelná, často vede k tomu, že lidé se kvůli ní pomlouvají. V podstatě drbny nic jiného nedělají, nežli projektují závist a nepřejícnost. A jde jím to moc hezky. Zoufalá snaha vykřičet do světa, VŠÍMEJ SI MNĚ!  Právě tyto vlastnosti člověka natolik vnitřně spalují, že si ani neumí pomoci a jednoduše musí. Nelze to stopnout bez opravdu hlubokého vhledu sám do sebe. Nejedna dobrá duše by i s nimi soucítila, dokud se nedoví, co za drb o ní pustily ven.

Pomlouvači často mívají vlastní sny a své představy a chtějí si je realizovat. Pouze se jím to nedaří. Možná proto, že svět si nesedne na zadek z jejich "geniality".  Nemají jak prorazit, protože pořád je ne a ne uznání dohnat. Takovým lidem nedochází, že věci se nedělají kvůli uznání. Jejich pýcha a ego je donutí být sebestřednými natolik, že každičkou minutu, kdy jím někdo medové řeči nemaže kolem jejich nevymáchané tlamy, neuvěřitelně vnitřně trpí. A tak se rozhodnou věc změnit a pěkně to těm úspěšným parchantům nandat.

Univerzum mi občas takové lidí toužící po uznání a mající pocit veledůležitosti a geniality, který stojí na vratkých nohách, pošle do mého prostoru. Zdá se, že dostávají lekce, kterak si nabít ego.  Jako nafoukaní pávi si dorazí a teď si myslí, že udělám úžasné "Waw!" a padnu na zadek. Někdy ani neprojdou v mé facebookové skupině přes automat hlídající jednoduchá nastavitelná kritéria. Prostě IQ není právě silnou stránkou dutých hlavinek. O to více se potom rozčilují, kterak jím křivdím. Pláč silných mužů na sociálních sítích. 

A potom jsou lidé, kteří naprosto sežehnou vlastní duši závistí natolik, že úspěch kohokoli jiného vnímají, jakože je to na jejich úkor. Někteří si řekou, že jsou skvělými odborníky v nějaké oblasti, jen jaksi jejich odbornost nebývá příliš uznávána. Takoví lidé již nemají jenom tlusté ego, ale v druhých lidech spatřují to, co oni sami nemají. A co nejhůře, dávají zabrat svému okolí vymyšlenými pomluvami. Protože jsou již ve stádiu, kdy nežijí za sebe, nýbrž bedlivě sledují, nakolik a co se zase těm jiným povedlo.  

Řešit nebo nikoli? Je to jako boj s fanatismem. Vyzkoušela jsem různé přístupy. Jako nejlepší se osvědčila ignorace, a naopak soustředit se na vlastní práci. I pomluva je reklamou svého druhu. Normálně se za takovou reklamu platí, a tady je zdarma. Někdy je reklamu naopak vhodné míti. Když jsme připravení, dá se toho hezky využít.  Nejenom v rovině energické, což již vyžaduje nějakou tu magickou praxi, ale i v rovině obyčejné, každodenní. Prostě si svojí drbnu vyprovokujete a následně neřešíte reklamu na sociálních sítích.   

Má rada zní, kašlete na drbny. Varujte se jejich společnosti a vůbec je neposlouchejte. Je to ztracený čas. Když již dojde na střet, nebojte se dát najevo, jak trapně to působí. Univerzum právě toto hodně vrací v dobrém.