Pragmatická potvora

  V astrologii se pro partnerské horoskopy používají dvě techniky. Kompozitní horoskop a synastrie.  Kompozitni horoskop je uměle vytvořený propočet, kdy se zprůměrují vzdálenosti stejných prvků horoskopů obou partnerů a vychází z toho výsledek. Tedy něco jako zlatý střed, jež si můžeme přeložit jako kompromis.   Synastrie je tvořená vnějším a vnitřním kruhem, kde si astrolog zvolí, pro koho se synastie provádí a je tak graficky vidět, jak dva natální horoskopy vypadají vedle sebe. Doporučuji provádět i obraz, kdy se partneři ve vnitřním kruhu prostřídají.  Jistě, kompozit vypadá jednodušeji. Možná proto začínající astrologové k němu inklinují, protože nemusí studovat vztahy mezi planetami v obou horoskopech jednotlivě a současně. Synastrie může působit dojmem jednoho velkého zmatku.  Když zapátráme v astrologické literatuře a na astrologických stránkách, nejspíše se dovíme, že astrologové kompozit spíše nepoužívají a tyto vztahy zkoumají skrze synastrii. Protože kompozit je jednoduše

Schopnost snění je dána nám všem a každý si ve snu prožijeme něco místy dobrodružného, něco místy děsivého, příjemného a někdy nám přijde, že sen byl skutečnost a realita je jako by byla snem. Někdo si řekne hloupost, proč se zabývat kaleidoskopem různých podivných obrazů v podivném prostředí, nelogicky sepnutých, je to jenom noční kino. Protože nejsem psycholog, nebudu se pouštět do povídání, jak sny jsou oknem do duše. Vezmu to co nejvíce prakticky, protože k tomu, abychom si sny užili a něco z nich měli i pro svůj běžný život, nepotřebujeme být psychology. Sny jsou skvělým prostorem pro sebepoznání. U snů je potíž s tím, že je potřeba nějaký impuls, aby se vybavily. Jestliže se vybavují samy, je to boží. Vezmeme to zlehka, budu zatím povídat o tom, co si vybavíme. Mnohdy jsme v rozpacích a máme obavu, aby se něco hrozného nestalo. Právě tímto si zabíjíme své snové prožitky, jen co si něco vybavíme, již to potlačujeme strachem a zábranami. Sny v nás vyvolávají emoce, ne vše

  Někdy míváme pocit, že nemáme opratě svého života pevně v rukou. Jako by zde bylo něco, co nám je vytrhne anebo vůbec nás k řízení nepustí, či naopak se přetlačujeme, které z nás tedy bude tím opravdovým kočím.  "Které z nás" je myšleno naprosto doslovně. My, samotní jsme poněkud komplikovanější z pohledu magického. Je potřeba myslet na to, že jsme celiství, pouze jsou určité dominantní složky v nás, jejichž dominance závisí na prostředí, v němž se pohybujeme. Hmotné tělo je to, čím se projevujeme tady v materiální sféře. Hodně duchovních směrů tělem opovrhuje, ačkoli jinak mají spoustů řečí o sebelásce. Nepečovat o své tělo, nemít jej rád není sebeláskou, nýbrž líhní komplexů. Koho otázky práce s tělem zajímají, odkazuji na tento  příspěvek  .  Myšlení se projevuje v méně hmotné sféře, kde se rodí různé nápady, zpracovávají se různé vjemy, máme snahu se zorientovat v nějakém tom vlastním přání, otázkách etiky, vědy, čteme, píšeme. Jednoduše děláme věci, které samy o sobě h

  Dnes mám potřebu sepsat jednoduché vysvětlení. Nebývá běžné, aby praktikující okultista říkal ve společnosti, zabývám se magií. Opravdu potvrzují zkušenost pana Veselého, většina by si myslela, že se jedná o kouzelnické vystoupení a ještě by nějaké triky čekali, jakože vytáhnu někomu z ucha minci apod. Přesto občas je takový rozhovor, z něhož vyjde  najevo, že se zabývám magií, realitou.  Obvykle narážím na otázku, je to Bílá magie, že? Nu, a také vysvětluji, že magie v sobě zahrnuje všechny barvy mezi černou a bílou. To, co si laici představují jako černou magii, je hloupé plýtvání vlastní energie na to, aby se jiní lidé neměli dobře, či měli se špatně, či jím něco neklaplo anebo na téma, jak je zmanipulovat.  V podstatě tak jedinec nežije svůj život, ale život  někoho jiného.  Bílá magie je zase lemována obavami, aby se adept nedopouštěl černé magie či nebyl z toho obviněn. Jenomže tímto odmítá pohlédnout na cokoli temného, včetně svého vlastního stínu (ve smyslu jungiánském), takž

  Rozklad tarotu je naprosto úžasnou záležitosti po všech stránkách. Člověk tak má možnost vidět věci z jiného úhlu, což je jeho největším benefitem. Osobně mívám velkou radost, když někomu rozkládám karty, a ty popíšou jeho perspektivu v komplexním rámci. Má-li člověk třímat osud ve vlastních rukou, je vhodné mít informace z různých pohledů.  Osobně zastávám přesvědčení, že pro vlastní seberozvoj může s kartami pracovat každý, bez ohledu na to, zda má v sobě divinační schopnosti. Může tak odbourávat své vlastní obavy, pochybnosti a strachy, stejně tak může posilovat své silné stránky. V podstatě máme všichni možnost porozumět tomu, co nám karty říkají.  Tarot je nečasteji používaný jako divinační nástroj k tomu, jak se budou určité záležitostí vyvíjet. Nejčastěji se jedná o vztahy a o práci. Lidé se zajímají o to, zda potkají pravou lásku, jak to mají se současným partnerem a nakolik v nějekém svém jednání udělali chybu či nikoli. Často je zajímá i nevěra partnera, anebo naopak, zda j

  Někdy věci nedořešíme z nějakého důvodu....jsme příliš slušní, taktní, necháme se zmanipulovat a zmást. Anebo pouze jsme naivní, očekáváme od těch druhých pouze to nejlepší... chyba. Jednat s někým taktně znamená, že pokud je ten druhý splachovací, nemá to cenu. Být slušný je fajn, jenomže do doby, než si ten druhý přeloží jako vaši slabost.  Univerzum mně postavilo před nutnost řešit věci s někým, s kým jsem si před pár léty hodně rozuměla. Říkejme mu Joachim. Byla doba, kdy to bylo opravdu velmi fajn, je docela dobře možné, že ten člověk ve mně viděl něco, co mu doma dát jeho žena neuměla. Alespoň se tak choval. Budiž mu ke cti, že ji nepomlouval.  Prostě banální storka, protože lidé nacházejí porozumění zejména v rovině, kdy o nic nejde, nepotkáváme se a vše je ve zdánlivě bezpečné vzdálenosti, z různých důvodů. Někdy jen z potřeby najít někoho, kdo některé věci vidí podobně.  Problém je, že ona vzdálenost není dostatečně bezpečná, a může to dokonce nabourávat osobní prostor, což