Pragmatická potvora

  Astrologie jako taková je zejména o knihách. Praktikovat astrologii znamená milovat astroknihy. Bez nich se jednoduše neobejdeme, takže se zaměřím na knihy, které jsou v češtině.  Pokusím se popsat o čem kniha je, některé myšlenky, jež mně zaujaly a také zejména kurzívou popíši své postřehy.  Čtenář tak může získat typ na astrologickou literaturu a také se třeba i pobaví.  Začátečníci, kteří ještě neznají tzv. astrologickou abecedu mohou být zmatení. Jinak spoustu věcí zde autorka vystihla. Když se řekne Liz Green čtenář buď zajásá v naději na předlouhé pitvání mytologie, prožívání různých patologických jevů a stavu skrze mytologii a provazování onoho mytologického prožitku na konkrétní astrologickou konstelaci, anebo se naopak vyděsí. Tak toto není případ Astrologického Slunce. Právě ona psychologická pitva naroubovaná na konkrétní situaci zde chybí.   Naopak musím říci, že kniha je určitě hodně čtivá. Od Green lze stěží očekávat ono školometské Slunce ve všech znameních a domech. G

  Je ráno, ještě, než zazvonil budík, otevřela oči. Její první myšlenkou bylo, co jsem si to jenom provedla? Ještě včera nepodléhala omezením hmoty, mohla proletět prostorem bez ohledu, zda tam byla nějaká překážka. Uměla roztříštit cokoli nepříznivě zasahujícího do jejich energií pouhým pohledem.  Jenomže teď... vždy byla zvyklá se dívat na svůj odraz ve hmotě před probuzením, poslat si ještě vzkaz ve snu, poslední měsíce si jej i po probuzení její mozek vybavil. Po létech souznění v noční sféře a ovlivnění té denní její hmotná dvojnice prováděla, co měla.  Ale teď? Co je to sakra teď? Kam se podělo její pružné a extrémně ohebné tělo? Pokusila se provést něco, co by pozorovatel na hmotě nazval jako zavázat si nohy na mašli, jenže svaly a šlachy ve vidění světa o pár sekund dál vykazovaly známky natažení na levém stehnu. Takže předvídavě pohyb nedokončila, protože ono to všechno bylo nejenom nepružné, ale navíc ještě i ochablé. Jakoby ta léta jógy, k nimž dvojnici dokopávala, také spal

Astrologicky docela zajímavá kombinace zasněného Střelce vnímajícího různé emoce, postříbřený Šíp. Protože, jak říká S. Forrest, Střelec je šíp, který vyletí. Neletí do ideálních podmínek, neb Luny světlem jejím poněkud proměnlivým jest osvětlen.... Pamatujete na animovanou písničku "Do lesíčka na čekanou"? Byla o mladém myslivcovi, který omylem místo - teď nevím, zda laň či srna - střelil svojí milou. Přesně takto na mně působí Luna ve Střelci, pokud ji neporozumíme. Protože Luna má emočně působit.  Právě u takové Luny vzniká skvělá příležitost pro porozumění věcem, které máme problém vnímat běžnými smysly. Představme si, že jsme v situaci, která je pro nás nepřehledná nicméně důležitá. Ona důležitost totižto vyburcuje Střelce, aby letěl podle citu, ponořil se do sebe a naprosto přesně věděl, kam míří. Je to jako stádo koní ženoucí se tryskem stříbrně osvětlenou nocí, ...instinkt vůdce, který ví, kde je propast a kde pevná půda pod nohama.  Co Luna ve Střelci a (nejenom) mil