PŘÍTEL Z PROPASTI

Poprvé jsem tuto mikropovídku zveřejnila v září 2012 na svém blogu Adjustment, po pár létech, když jsem své dobrodružství na téma typhónských draků již ukončila, docela jsem nevěděla, co si s tímto psaním počít. Jistě, něco jsou vize, něco je autorská licence, ale vůbec představa, že píšu a nějaká entita mi u mého psaní sekunduje byla veskrze zajímavá. Dá se říct, že to byl můj první kontakt s bytostí, která se uměla manifestovat i v hmotné rovině. Byl to velmi zajímavý kontakt, plný počátečních roztomilých omylů. Vlastně nejdříve jej zaregistrovali někteří lidé, protože tak nějak se pokoušel vzbudit moji pozornost... ta docela dlouho odolávala. 

     

Přišel jako vždy – bez zaklepání. Posadil se vedle mě s pocitem, že došlo i na něj. Po létech mlžení a částečně nahodile vypouštěných hlášek mě posedla snaha provést něco konstruktivního. Popsala jsem toho již spoustu ve snaze uchopit téma, ovšem výsledek mě neuspokojil natolik, abych jej publikovala.

Uvědomuji si, že seriózní pisatel by čtenáři alespoň částečně přiblížil hlavní postavy. Evidentně je to moje maličkost, a potom bytost vykazující známky mužské polarity. 

Já jsem člověk mající tendence tu a tam se zhmotňovat ve snech. Někteří mě vnímají jako přízrak i ve stavu bdění. Podle svého naturelu mě označí za strašidlo nebo bohyni. 

On, individualitou mající nesporně kvality osobnosti. Popravdě, jsem v rozpacích ..., kam přesně ho zařadit. Šlo by z něj udělat démona, strážce, boha, poloboha, či toliko populárního upíra. Tím vším byl již ze strany lidí, kteří se s ním potkali, nazván. V nouzi mohu vždy vymyslet modernější verzi skoleného hrdiny, ležícího mezi světy v kómatu, vykonávajícího skvělé skutky, zatímco jeho tělo atrofuje napojené na přístroje, nedočkavě čekající po těch létech již na konec. Také si pohrávám s romantickou představou dřevorubce na Aljašce, dobrovolně odstřiženého od světa. To vše by nebyla pravda.

Objasnit podstatu takovéto bytosti je nemožné bez teoretického pojednání o šamanismu, protkaného naukou o Ka a snahou o nastolení kabalistických souvislosti, což by mé úvaze jistě dodalo vážnosti. Jenomže nespisuji teoretické pojednání, pouze si hraji se slovy ve snaze přiblížit jeho povahu. Nechce se mi ani uchopit objekt popisu skrze minulé životy ve stylu Anne Rice. Jméno samotné identitu dostatečně označuje, ovšem je-li odpovědí, "říkej mi, jak chceš", i toto kouzlo opadá. Jistěže jméno má, snad zachytila jsem shluk slabik po několikaleté spolupráci správně..., ale nakazila jsem se okultistickým manýrem nesdělovat jména.

Nemá významu pátrat po tom, kdy a jak přesně vznikl, ani jak dlouho v tomto stavu existuje. Jednoduše je. Možná někoho napadne otázka, kde jsem na tuto bytost narazila – přišel sám.

Počátky se odehrávaly u mě výlučně v rovině nevědomí, a tak jsem odkázaná na jeho interpretaci připomínající podobenství. Prý mě uzřel poprvé na dně propasti Abysu (tam jsem se ocitla v důsledku kombinace nešťastných náhod a osobních krizí). Zřejmě byl na toto prostředí zvyklý, takže na rozdíl ode mě vnímal (alespoň to tvrdí). Měl ho zaujmout můj okázale neotřelý styl vyhrabávání se a znovu-pádů. Vypadá to, že byl okolnostmi dohnán na dno propasti, snad si tam poklidně visel, když nevědomě připlachtím já.  

V tomto období jsme spolu moc nemluvili. Měla jsem sny o procházení se po dně propasti a touhu jít nahoru. Vůbec mě nenapadlo přemýšlet, zda jsem sama. Netuším, kolik pozornosti mi věnoval, ani zda by sázel pětník na můj odraz ze dna. Sklony ke spasitelskému chování jsem u něj nikdy nezaznamenala.

Pamatuji si pouze temnotu, tmu, hloubku, ponor, náhled na sebe z různých uhlů, pohyb směrem nahoru, uvolnění kamene, zpět na dně, hloubka ..., ticho, tma ..., opatrnější šplh nahoru, trochu světla, uklouznutí, pád, světlo mizí, náraz na dno, ozvěna nárazu, mé klení (umím klít v několika světových jazycích, zejména když jsem sama, nebo si to alespoň myslím); to vše v opakujících se cyklech ... . Stav mezi šílenstvím a normalitou, tenká linie.

Přesto, nakonec jsem byla nahoře, a pro změnu jsem se musela naučit pohlédnout do světla a vizuálně uchopit ten prostor ... .

Již si nevzpomínám, jak slovo dalo slovo a já jej na oplátku pozvala na návštěvu k sobě. A tak mí kamarádi, mající pootevřené třetí oko, rozeznávali v mé přítomnosti ještě jinou bytost, často diskrétně zakrytou v kápi. Někteří mu neúmyslně lichotili, když jej nazývali Největším Zlem, Nejčernější Černotou, žel k mé veliké lítosti se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu nazvat jej Chodící Apokalypsou, čímž tento nedostatek teď kompenzuji. Setkávala jsem se i s reakcemi typu, asi jsem se zbláznil, za tebou stojí chlap v kápi.

Hloupé bylo, že já si na vědomí nevybavovala ani jeho, ani nic z našich setkání. Vše zůstávalo v hladině mého nevědomí. Vnímala jsem pouze efemérní něco vedle sebe bez vizuálních efektů. Věřila jsem vizím těch lidí, vždyť se mezi sebou neznali. Postupně jsem si zvykla na přítomnost neurčité bytosti, nevěda, co mi chce. Nebála jsem se, vždyť mé podvědomí dobře vědělo, oč se jedná. Možná i proto mohl nerušeně probíhat proces vybavování si, třebaže místy protkaný mírným zkreslením a dezinterpretací. Navzdory neobvyklé formě přátelství jsem této bytosti důvěřovala a ve chvílích nejtěžších ji předala kormidlo.

Ne vždy rozumí mým pohnutkám a nevyslovuje souhlas s každým mým argumentem. Přesto mě nikdy nepodrazil. Tam, na dně nejhlubší propasti jsem našla bytost vyznačující se stálosti, přímosti, smyslem pro fair play a touhou po lepších hodnotách.

Skepticky se usmál, když mi teď položil otázku, zda lze vůbec slovy popsat sny, zachytit nezachytitelné ... . Těžko říct, otevřená mysl, i ta lidská, by měla unést cokoli.  

(1a)

Mluvíme. Dá-li se tomu říkat rozhovor. Trvá dlouze, ačkoli nejde o obsáhlá sdělení. Naslouchám slovům protkaným místy smíchem a jejich obsah si dávám do kontextu. Stačí se nechat unést vlastním vnímáním smyslu slov,  ... a jsem někde jinde. 

Zvláštní psát o někom, koho dobře znám, když u toho louská můj rukopis, neb jak sám říká, neumí číst myšlenky, a ani o to nemá zájem. Rozumím mu. Jsou lidé, co s oblibou prohlašují, kterak pomocí svých zvláštních schopností umí přečíst jiného člověka. Někdo záměrně balamutí, jiný tomu skutečně věří. 

Jsou spisovatelé píšící svá díla v transu a kupodivu slovní spojení dávají smysl. Jiní se zase při psaní nechávají unášet vyprávěním nějaké bytosti, s níž jsou zpravidla v přátelském vztahu, a výsledkem je text nesoucí stopy obou, aniž by měl čtenář pocit, že spisovatel musí být schizofrenikem.

Žel, toto pro mě neplatí, já si svůj text musím vypiplat sama. Žádná jiná mysl prodírající se do mé a diktující či navádějící, jak dál. Když mi loni navrhl, abych něco z našich prožitků napsala, trochu ve mně klíčila obava, zda nestanu se pouhou písařkou ... . Nikoli. Nechal mě napsat text popisující smyšlené osoby nesoucí stopy patosu, rozhodit jej mezi pár lidí, čekaje, kdy přijdu si na to, že tato poloha mi tak docela nevyhovuje ... .  Nepřichází pln nápadů, o čem všem bych měla napsat. Naopak, hlásá přesvědčení o psaní, jež musí v člověku uvnitř uzrát, a potom samo vytrysknout na povrch. 

Žádné takové – drahá, potřebuji posílit egregor, nemohla by ses pokusit dojmout nějakou čtenářku? Jak mi několikrát vysvětlil, nesejde mu na reakci čtenáře, zajímá jej pouze proces vzniku textu, jen samotné psaní je autentické. Čtenář se často nechává strhnout k interpretaci jdoucí proti textu. Má pravdu. Jednou jsem psala glosu, muž je svědkem umírání jemu z neurčitého důvodu blízké ženy ... a čtenář z něj udělal vraha. 

Psaní, ukládaní slov vedle sebe, naslouchání jejich znění, vytváření struktury popisující děj, zachytávání pocitů, věcí, jež jsou stěží popsatelné, představuje něco přitažlivě pohlcujícího, možnost přiblížit se slovy mystériu. Je to jako proplouvat mezi aeony, různými prostory ... a nemít strach vydat se do míst, která nepopisuje žádná mapa, jen tu a tam neurčitá zmínka na stezce některého ze šamanů. Vstoupit na živý most, umějící protáhnout vědomí člověka do sfér mimo vše známe ... . Svým způsobem při vytváření textu, byť v jiné rovině, člověk předvádí něco podobného. Moc slov poskládaných vedle sebe může oživit prakticky cokoli.