Manuál přežití pro magické tvory - NEVŠEDNÍ KNIHA (1. část)
I. Nevšední kniha
Jedním z mých snů tohoto vtělení bylo napsat autobiografii. Pochopitelně až poté, co si naplním své sny, které lze shrnout do dvou slov: Kámen mudrců. Pracovala, vlastně pracovali jsme na tom pár let. Ona, můj milovaný muž a moje maličkost. Tehdy na začátku jsem byla sama. Adeptka magie hrající si na člověka, který si vše objasní racionálně. Tato hra mi vytvořila hodně vrásek, zdeformovala moji postavu k nepoznání a stála mě hodně promarněných příležitosti. Když pohlédnu na své minulé já před 20 léty, považuji za malý zázrak, že ten uzlíček zjitřených nervů obalený nevzhlednou hmotou mohl vůbec přežít všechny ty lidsky tupé nápady.
Celá má autobiografie do doby , než jsem potkala Ji, by se dala nazvat jako nuda, což je ostatně důvod, proč se o ni ani nepokouším. Nic, co by zajímalo někoho jako je mé současné já. A přeci jenom, jeden okamžik, tak krátký, povedlo se mi navázat spojení se svým tehdejším/minulým já. Mé minulé já sice z toho příliš chytré nebylo, ovšem alespoň se začalo zajímat o stezky okultismu.
Dívala jsem se z Věčnosti na kousek sebe tolik ztracený po pádu do lidskosti, jak lze vznešeně pojmenovat ten průšvih, když si Někdo usmyslí "ha, jdeš do hmoty, předvedeš nám, jak s ní fungovat" a ani se nenaděješ a již lezeš porodními cestami. Jistě, občas se najde sabotující dušinka a troufá si hned umřít ve stylu, jakože nehoda. Ale Někdo moc dobře ví a velmi rychle donutí takového vykuka proces opakovat, dokud nebude úspěšný. Proto bývá mojí taktikou pobývat zde co nejdéle.
Ale zpět k Ní. Věděla jsem o Ní. Jen jak to zařídit, aby mé tupé hmotné já vůbec porozumělo? Ona byla právě kniha, již jsem si vypracovala ve svém předposledním vtělení, neb mě již přestalo bavit znovu se to všechno zdlouhavě učit od začátku. Vážně pecka. Využila jsem příležitosti, když už jsem v předchozích vtělení docela slušně procitla, a rozhodla se, že příště to bude ještě lepší. Onen kolotoč hraní si na lidského červa někde na spodku řetězce, dostání se do vrchních vrstev, procitnutí a pomalinku posun dál a dál... Abych se podstatně posunula, musela jsem se dožívat vysokého věku, ten pečlivě tajit a občas změnit identitu, protože se mi v posledních dvou předchozích životech přestalo chtít stárnout. Jistě, má nepřizpůsobivost v tomto směru obohatila svět o věci jako koupání v krvi panen. Vymyslela jsem tento mnou nikdy nepraktikovaný koncept v nouzi pod značným tlakem. Potřebovala jsem v 70 létech života změnit působiště, nejlépe někam do Británie. Zlato mi obstarala Bety Báthoryová, které jsem namluvila, že mi je 47 a díky pravidelným koupelím v krvi panen po 10 let 3krát do měsíce, teď vypadám na 20 a něco. Bohužel ji od posedlosti mladím, kterou jsem přiznávám značně podpořila, neodradil ani můj pečlivě vymyšlený návod, naopak jej začala s metodickou přesností realizovat. Jak jsem zjistila za dalších 200 let studiem historie, byla důsledná, z mých instrukcí, nevynechala nic. Naštěstí se mé instrukce povedlo ze spisů vhodně ztratit. Občas je na místě zamést vytvořené stopy a neznepokojovat lidský druh příliš existencí jiných tvorů. Bety byla vlk, ty krev žel vždy příliš nadchne. Ovšem momentálně je považována za nevinnou oběť inkvizice a místní politiky. Bohové, ať žehnají politice! Dá se ní lehce zakamuflovat jakýkoli omyl. Imhotep měl pravdu.
Jistě, dá se říci, že jsem zde po několik tisíciletí, ovšem reálně si pamatuji pouze poslední 4 vtělení. Na ty první 2 bych nejraději zapomenula. Ale nemohu. Však mi zadělala na chyby, jež až s karmickou vytrvalostí opakuju na začátku každého svého vtělení po prvních 12 létech života. Kdo by zde vydržel extrémně dlouho v jednom jediném těle? Dá to neuvěřitelnou práci, aby vypadalo použivatelně i po prvních 40 letech. To mívám ve zvyku se plně probrat a konečně začít žít. Odstranit hodně lidských výmyslů hrdě huntujících tělesnou schránku ve jménu civilizace (což není výdobytkem pouze posledních let. V tomto směru lidstvo představuje nesmírnou vytrvalost navzdory historické zkušenosti). S takovou bychom brzo ztratili nejenom tvary a pevnou pleť, ale i paměť a schopnost mobility. Jistě, jakákoli bytost si musí uvědomit, jak jí to tady funguje do doby, než svojí hmotnou schránku dostane pod kontrolu. V opačném nemá šanci napravit cokoli v hlubších strukturách své hmotné existence. Zvykla jsem si nazývat své účinkování a projevy osobnosti do doby probuzení Malým já.
Již u prvního konceptu mojí Knihy mi bylo jasné, že s mírou pravdivosti tvrzení stoupá i míra neschopnosti jím uvěřit ze strany lidí, těch autentických lidských bytostí, a ze strany lidských červů, tedy jiných tvorů úspěšně si na lidi hrajících až zapomenou na vlastní podstatu. Z tohoto důvodu nebylo těžké knihu napsat a nechat běhat po světě v různých výtiscích v různých jazycích. Jako lidský červ jsem milovala čtení, takže jakmile mi byla darována coby rarita představující něco mezi fantazii a okultismem, jejímu čtení jsem naprosto propadla. Mé Minulé já začaly oslovovat jednotlivé řádky a také si začalo uvědomovat, že z popsaných rituálů zná část, jež v knize popsána nebyla.
Kniha způsobila, že jsem navázala spojení se svým do lidskosti utopeným koncem a mohlo začít období seberealizace. Ovšem nejdříve bylo potřeba porozumět tomu, kdo jsem. Byla jako živá, pulzovala, nabalovala se na zmatené myšlenky mého Minulého já a metodicky jej vedla ke mně. A právě zde veliké dobrodružství začíná.
Komentáře
Okomentovat