O knize Liz Green Astrologické Slunce

 

Astrologie jako taková je zejména o knihách. Praktikovat astrologii znamená milovat astroknihy. Bez nich se jednoduše neobejdeme, takže se zaměřím na knihy, které jsou v češtině.  Pokusím se popsat o čem kniha je, některé myšlenky, jež mně zaujaly a také zejména kurzívou popíši své postřehy.  Čtenář tak může získat typ na astrologickou literaturu a také se třeba i pobaví.  Začátečníci, kteří ještě neznají tzv. astrologickou abecedu mohou být zmatení. Jinak spoustu věcí zde autorka vystihla.

Když se řekne Liz Green čtenář buď zajásá v naději na předlouhé pitvání mytologie, prožívání různých patologických jevů a stavu skrze mytologii a provazování onoho mytologického prožitku na konkrétní astrologickou konstelaci, anebo se naopak vyděsí. Tak toto není případ Astrologického Slunce. Právě ona psychologická pitva naroubovaná na konkrétní situaci zde chybí.  Naopak musím říci, že kniha je určitě hodně čtivá. Od Green lze stěží očekávat ono školometské Slunce ve všech znameních a domech. Green je známá svým kreativním přístupem a zde přemýšlí o Slunci ve vztahu k mýtu Apollóna.  Jistě, u toho se dovíme něco o Slunci v některých znameních a domech. Na co si trochu zvykám, je skutečnost, že jak to již u moderní astrologie bývá, domy a znamení místy navzájem splývají a je nesmírně těžké odlišit význam domu od významu znamení. Jako by šlo o dvojitou šanci. Když nemáte něco v Beranovi, podíváme se, co máte v prvním domě. 

Jedná se o přepis semináře z 1. listopadu 1998, neboli z doby yuppies. To byla doba, kdy se začalo pracovat extrémně dlouho a pracovní telefonáty bylo možno mít prakticky kdykoli a kdekoli. Jelo se na výkon a tráva se dostávala z ulic do kanceláři, kde byla o pár let později vystřídaná koksem. Také nešlo o to se uvolnit, šlo o to být extrémně výkonný. Souhlasím s Green, že ke slovu se dostala kvantita (tím nemyslím socialistický blok, my to tady zvládali již mnohem déle) a individualita byla podřízená kolektivní potřebě. Vůbec i dnes je podstatné nalézat kvalitu, což je náročné  zejména na čas. Velice mně fascinuje, jak se mluví dnes o časové chudobě... v 90. se tyto věci vůbec neřešily, jen pár lidí nabylo podezření, že asi není dobré být pořád v zápřahu a večer se zmastit v nějakém baru.  

Kniha úvodem popisuje neřecká sluneční božstva Marduka, Buddhu, Mithru a následuje koncepce knihy podle vnímání Apollóna. Představuje jej nikoli jako fyzické Slunce, ale jako jeho nositele. Green, aniž by v textu na toto odkazovala poměrně výstižně popisuje některé atributy Svatého anděla strážce (ve smyslu tradiční západní magie).  Kniha tedy v tomto směru nemusí být užitečná pouze pro astrologa, protože jestliže člověk tyto atributy nalezne a naplní ve vlastním horoskopu, bude mít zase sám k sobě mnohem blíže. Občas nalezneme nápovědu v tom, že je zde vzpomenuto Self.

Slunce je právě o kvalitě a individualismu. Člověk se při prožívání a seberealizaci plné dispozice svého Slunce potřebuje vymknout z jakýchkoli pout, zejména těch rodinných. Tady jde o symboliku týkající se seberealizace, tedy nemusíte se rozvádět a dát děti k adopci, postačí nebýt vždy úslužná kuchtička a služka s vyplazeným jazykem na vestě. Jestli žena žije s mužem, který ji miluje, bude jej její seberealizace těšit. A také naopak.  

Autorka velmi zajímavým způsobem vysvětluje otázku kreativity a pátého domu.  Někdy se díváme na obraz nebo posloucháme či čteme povídku, vidíme taneční kreaci a jako by nám tam něco chybělo. Není to ono, něco nám tam chybí, a přitom nehodnotíme technickou stránku. Vystihuje to věta autorky: "Jestliže se pokoušíte vytvořit něco jen z toho důvodu, že tím chcete potěšit lidi kolem vás, dopouštíte se zrady na své vnitřní vizi." Jedná se o věc, s níž se musí vypořádat více lidí, můj proces v tomto byl přímo učebnicový.  Můžeme kreslit podle sebelepšího vzoru, tančit nebo hrát podle největšího vzoru, ale jestliže ty tahy a pohyby neuděláme podle svého nitra, to, co vytvoříme, může být hezké, ale také vnitřně prázdné.

Apollón zbavuje rodinné kletby je otázkou Slunce v 8. domě. Zrozenec ji buď zlomí anebo ona zlomí zrozence. Popisuje hezky rozdíl mezi Sluncem ve 3. a 6. domě. 

Rozebírá pozici Slunce u Tonyho Blaira, Laurence Oliviera a horoskopy pár účastníků. Nejedná se o celý rozbor, je zaměřený na pozici Slunce v domě.
U 12. domu ukazuje, kterak má člověk niterní pocit, že potřebuje v něčem ovlivnit kolektiv a pro své štěstí potřebuje uspokojit kolektivní závazek. O vědění Slunce ve Střelci, neb zde mluvit o víře je poněkud absurdní. Slunce ve Střelci jednoduše ví. Víra je otázkou pro zemská znamení. Zatímco Slunce v 11. domě má potřebu jako individuum udělat něco pro kolektiv. 

Rozebírá také situace, kdy Slunce nezáří, tedy zrozenec je jakoby sám sobě ztraceným. Zabývá se situacemi, kdy je zrozenec zklamán vlastním otcem či nedostatkem slunečního archetypálního vzorce ve svém vlastním životě. 

Neaspektované Slunce může způsobit, že zrozenci delší dobu potrvá, než nalezne své vnitřní Slunce, neb má vlažný vztah k otci. Jednoduché nejsou ani aspekty na vnější planety. Skrze tyto aspekty nahlíží na vztah zrozence.  

Charakterizuje i narcismus, jako závislost dotyčného jedince na tom, zda ho druzí mají rádi a přitakají mu. Protože dotyčný postrádá pocit nezávislého Já. Green odkazuje na Lowena, podle něhož od 2. světové války narůstá v západní společnosti narcismus jako nemoc své doby. Tady zase naopak spatřuje problematický vliv matky. Sama zaznamenala vzorce jako Neptun ve 12. domě, pozornost 10. domů (Neptun, Luna nebo Saturn) a aspektům s Lunou (předešlé planety a Cheirón ve 12 domě), Jupiterovi na hlavních osách horoskopu. Tu rozlišuje od sebestřednosti (konjunkce Slunce a Luny nebo několikati planet ve znamení Lva).    

Proč tuto knihu číst? Protože má snahu porozumět Slunci opravdu do hloubky, nejenomže svůj potenciál odhalíme, ale přijdeme i na to, jak jej uskutečňovat. Psychologická astrologie neklade důraz na dogma a netvrdí, že vždy a za všech okolností je něco tak či onak.  Bez konkrétního odsudku má tak zrozenec šanci vypořádat se s planetami ve svém horoskopu, naplnit jejich nároky a udělat svůj život zářivějším. Tím ovšem nemyslím naivní new age pohled, nýbrž stažení paprsků Slunce do běžné, hmatatelné reality.