Naše sny nejdou proti nám

Mnohdy se probereme celí zpocení a to, co jsme ve snu viděli, nás nesmírně děsí. Je jedno, zda nám je šest či šedesát. Ten pocit ohrožení, nepříjemnost, destrukce všeho kolem nás, nebezpečí mrazící ve fyzické rovině, trauma, v němž 

se probereme, a nechceme ten sen ani říci, ale on se připomíná pořád dokola. 

Naše sny nejdou proti nám. 

Právě toto si uvědomovali i naši předkové a hledali v nich oporu pro budoucnost. Jistě, byly sny, kdy lidé zalamovali rukami a očekávali smrt, nemoc, válku....apokalypsu. 

Tak na takové sny měla moje babička průpovídku: "Ať se tento sen stane v soudný den."

Soudným dnem se myslel okamžik, kdy je vše jedno, protože podle Zjevení Sv. Jana svět právě přestává existovat. Takže cokoli lze úplně v klidu na tento den, jehož existence není tak úplně zcela jistá, odložit. 

Z pohledu neošamanismu je zase velmi vhodné uvědomění si, že ve snu si často odžijeme věci, kterých se v podvědomí bojíme. Jsme z nich napnutí a lze je často považovat za výkřik z temnoty. Ve snech si takto odžijeme noční můry, které si odžít potřebujeme. 

Nikdy nevíme, zda nás taková můra třeba neupozorňuje na něco pro nás velmi podstatné. Něco, co musí jít ven jako hnis z rány. Když i rozkrýt, o co se asi může jednat, dostaneme se na kloub tumu, proč se nám některé věci, projekt nedaří. Proč vždy uděláme tu stejnou chybu. 

Někdy totiž uděláme něco jako problém. Jistě, skrze dobrá úmysl, protože přesně takto ty problémy, jichž se ne a ne zbavit vznikají. Není to problém pro svět, larvpro nás samotné jinak. Můžeme vytvořit mechanismus, jímž sami zablokujeme sebe, nebo si nějak jinak záškodničíme. 

Není jednoduché nálezt význam pouze ve snu, je potřeba propojit sen s něčím podstatným ze dne. To se mohlo odehrát těsně před spaním nebo někdy před rokem....a je čas si s tím něco začít dělat.