Jak pozná se přátelství?
Především přátelé by mezi sebou měli mít bezpečný prostor, kde se může říci cokoli. Aby nešlo o urážky, hněv nebo cokoli, co potlačuje jednoho na úkor druhého, je potřeba mít i v přátelstvi nastavené hranice.
A rovnováha. Tedy nesmí to být tak, že jeden toho druhého potřebuje mnohem více.
Opravdové přátelství není omezeno na lidi, které potřebujeme kvůli kariéry, kvůli svým zájmům, kvůli potřebě odněkud utíkat. Přátelé jsou lidé, kteří nás obohacují a my je.
Podstatná je i rovnováha v tom, co jeden udělá pro druhého. Jistě, ideální stav je dosažitelný, pokud alespoň jeden si uvědomuje, že nepotřebuje podporu přesahující hranice toho druhého. Vtip nespočívá v onom nikomu nevěřit, ale v tom znát míru. Ten, kdo nepřekračuje hranice druhého, ale sám nedovolí druhému, aby překročil ty své, má kolem sebe nastavené zdravé vztahy. Nejenom přátelské, ale i partnerské. Jestliže člověku chybí v jeho životě láska, často pomůže pracovat s nastavením svých hranic. Jistě, taková práce zabere čas a je náročná na trpělivost. A ovlivní i přátelské vztahy.
Drobné nedokonalosti a hádky skutečné přátelství nezničí, ale změní. Přátelé nemusí dýchat ve stejném tempu, mít rádi stejně věci. Hlídat, s kým se přátelí ten druhý představuje známku nedospělé absence sebedůvěry. Takoví lidé se obklopují těmi, co jim vždy budou prikyvovat a souhlasit. Časem se takto nastavené přátelství stává jedovatou číší. Jedná se totiž o jednostranný vztah právě díky podmínkám.
Přestávka v přátelství, které se v danou chvíli vyčerpalo, dává smysl a může jej zachránit. Vzájemný vztah lehce vykulminuje do fáze "je toho na nás obě hodně". Zejmena když jeden nemá nastavené hranice a jen ten druhý je prekračuje. Člověk tak působí jako naivka, dobroser, což leze v konečném důsledku tomu druhému na nervy. Nechat říkat kámošky jejich upřímný názor často znamená vydat se na pospas nejapnosti. A tak při nenastavených hranicích nejapnost graduje. Ne najednou, ale postupně, mnohdy plíživě. Až najednou kámoška předpokládá, že ta, co se nebrání, je jen kopií jejich zkušeností.
I tvor bez hranic je někdy nucen si hranice nastavit, zejména, když chce zažít lásku. Potom je donucen hranice si nastavit, vymezit a udržet.
V procesu nastavování si hranic si jeden uvědomí, že bezpečný prostor je tam, kde si navzájem nemluví do vztahů s jinými lidmi, ale umí se navzájem vyslechnout a nesoudit. Naučit se říkat tomu druhému svůj pohled bez závazku, že jej musí realizovat. Můžeme si myslet cokoli, ale nikdy nemůžeme přesně vědět, co ten druhý potřebuje, co musí zažít, aby dospěl k poznání, kterým změní svůj život. Co ovšem vím najisto, takové poznání nikdo nezíská kázáním kohokoli.
Kázání bývá obvykle monologem, protože jakékoli pokusy o zásah do něj z druhé strany bývají nedokončené věty po pár slovech. Často, když již se ke slovu dostaneme, ten druhý neposlouchá či bagatelizuje.
V procesu práce s hranicemi nevíte, jak to dopadne. Vim, o čem píšu, ztratila přítelkyni, kterou jsem do té doby považovala za velmi dobrou. Neustála to, že najednou mám hranice, za které již nesmí. Z její pozice šlo o to, že nepotřebuje přítelkyni, která bude navazovat vztahy s lidmi, jaké ona neschvaluje. Nastavení hranic způsobí často šok v našem okolí. Riziko procesu. V mém případě ona životní realistka hýřící kritickým slovem na adresu doslova kohokoli není tou špatnou osobou, ve vztahu dokonce nemusí být ten jeden špatný. Ale podle její reakce, kdy sama si přišla jako oběť usuzuji, že naše vzájemná kombinace byla udržitelná pouze do doby, kdy jsem jí žádné hranice nestanovila.
Jestliže se chceme posunout, začíná to nastavením si hranic. Protože bez nich jsme ve vleku jiných lidí. Mnohdy se lidé ptají na magickou akci stran lásky. Obvykle k tomu vede cesta týkající se změny myšlení a přístupu. Je to jenom v hlavě.
A právě o věcech, jak magie umí pomoci, píšu na svém placeném kanálu na Herohero
Komentáře
Okomentovat