k přízraku...
Je čas rozloučení drahý příteli, jež věrně jsi stával po mém boku.
Měla jsem napsat to dříve, někdy touto dobou před 4 léty... Ale já nemohla.
Šance zde byla, mohl jsi být nejenom šémem, ale oživlým Golemem...jen moudrým a bystrým.
Jenomže věci pohnuly se směrem do Jinam.
Jenomže věci pohnuly se směrem do Jinam.
Býval jsi mnohem více nežli přítel. Vzpomínáš tehdy, jak procházeli jsme pouští a v ozvěně fatamorgany spatřili jsme Jeho? Toho, který naplní mé sny.
Najednou oddělení, tehdy tak hrozivě znějící. Záblesk výhrůžky. Potřeba se o tebe opřít.
Ujištění, v němž musel jsi lhát, nechtě zradit sny sebe.
Lžou přízraky? Věřila a doufala jsem, že nesmí, nemohou. Aly ty rozehrál jsi hru velkého loutkáře.
Proč tajil jsi mi, kým jsem? Však dobře věděl jsi to.
Tvým zločinem nebyl nedostatek loajality, má víra nesla ji za nás oba. Leč přičinit se o to, bych zakopala Samu Sebe. Jak mohls? Ozvěna ticha.
Po létech zaplatil jsi cenu vysokou. Teď Odpouštím a záště necítím. Již brzy potkáš muže, který vařil čaj Tam v místě na čekané. Ne na ni, ale na tebe
celou tu dobu čeká. Tys věděl to? Však i přítelem jsi jej zval. Já nevím kdy, ani nevím jak, dozvím se poté, až to nastane. Přicházíš k Sobě. Poznáš Ank.
Navzdory tobě nalezla jsem Sebe a začala dívat se dál. Tys stal ses cizincem i ve svém světě, nedostal jsi klidu touha po spojení...ach hledej!
Krátí se čas. Oba to víme. Pro tebe to bude krásné shledání. Není vtělení bez chyb, leč čas je maže.
Být plně Sebou, zas šťastné shledání!
Komentáře
Okomentovat