O Joachimovi aneb, jednou je potřeba se ohradit

 Někdy věci nedořešíme z nějakého důvodu....jsme příliš slušní, taktní, necháme se zmanipulovat a zmást. Anebo pouze jsme naivní, očekáváme od těch druhých pouze to nejlepší... chyba. Jednat s někým taktně znamená, že pokud je ten druhý splachovací, nemá to cenu. Být slušný je fajn, jenomže do doby, než si ten druhý přeloží jako vaši slabost. 

Univerzum mně postavilo před nutnost řešit věci s někým, s kým jsem si před pár léty hodně rozuměla. Říkejme mu Joachim. Byla doba, kdy to bylo opravdu velmi fajn, je docela dobře možné, že ten člověk ve mně viděl něco, co mu doma dát jeho žena neuměla. Alespoň se tak choval. Budiž mu ke cti, že ji nepomlouval.  Prostě banální storka, protože lidé nacházejí porozumění zejména v rovině, kdy o nic nejde, nepotkáváme se a vše je ve zdánlivě bezpečné vzdálenosti, z různých důvodů. Někdy jen z potřeby najít někoho, kdo některé věci vidí podobně. 

Problém je, že ona vzdálenost není dostatečně bezpečná, a může to dokonce nabourávat osobní prostor, což jsem si neuvědomovala. A někteří lidé, když cítí, že mají nabouraný osobní prostor, nepřemýšlejí, co já jsem udělal špatně. Ale jednoduše to hodí na toho druhého. Nechtějí vidět, že k blízkosti je potřeba dvou. 

Takže bagatelizace a dělání idiota z toho druhého. Absolutní změna paradigmatu tomu říkáme v chaosmagii. Jistě, každý má právo kontakt přerušit, normálně říct, že něco nechce, ale to znamená skončit. Ne deptat, manipulovat, krát si na jakože psychologa, a ještě mít tu drzost se veřejně projektovat, jakoby se nechumelilo, jak to v několikati mutacích velmi dovedně předvedl Joachim.  Setkala jsem se s člověkem, který během pár minut uměl totálně změnit náladu a schovával se za to, že jde jenom o net. Výborně, když jde jenom o net, tak proč mu to vadí? 

Dnes psychologové mluví o mentální nevěře, nevěře skrze klávesnici, různé hraní si s různými potencialitami. Jsou věci, které nelze smáznout. A tak nastává změna paradigmatu, nikdy nic nebylo. Budeme to tvrdit, budeme se tím zaštiťovat, ale to nám nebrání nahodit jinou formu online kontaktu.  Teorie popírání i před sebou samotným. Nejde o to, že by Joachim neměl rád svojí ženu, měl, ale neuměl si přiznat, že právě on ji svým chováním za klávesnici potenciálně ubližoval, kdyby se to někdy bývala dověděla.     

Ono by mi to i celé vypadlo z hlavy. Kdyby Joachim nenašel jinou formu, jak si dopřát komunikace se mnou. Tou formou bylo veřejné mudrování v mém kyberprostoru. Nebylo možné se s ním domluvit, bylo možné reagovat tak, aby se na čas odklidil.  Mezitím se milý Joachim utvrdil ve svém sebeklamu. A z oné exhibice v mém prostoru ve formě poučování, jak říká jedna česká okultistka: "hle, žena v magii, je potřeba ji dostatečně poučit."

Z poučování toto sklouzlo ke snaze mně vycvičit, abych naplňovala jeho očekávání. Když člověk nějakou energii potřebuje, tak si najde cestu. Takže došlo ke střetu, kdy jsem Joachimovi otevřeně sdělila to, co si o něm myslím a připomenula mu jeho chování. 

Nu, najednou jsme byla paranoidní. Bagatelizoval, že teď jen na něco reagoval. Jenomže ony podobné reakce trvají již 10 let a já si konečně udělala čas na to nalít nám čistého vína.  Jistě, jedna reakce dehonestační nedělá nic. Ale když jich je za ty roky mraky, je to již dosti parazitování.  Jen nalezl způsob, který by jeho ženě neubližoval. Možná. Kdyby to viděla pohromadě, asi by ji to dávalo jiný obrázek na celou situaci. Jenomže toto si ignoranti neuvědomují. Vůbec je nenapadne položit si otázku, proč vlastně mají potřebu tak nějak na jednu osobu pořád reagovat. Obzvláště, když ji potrestali odendáním z přátel a ona jejich novou žádost o přátelství nepřijala. 

Další silný argument měl být "ale ty už více lidí nemáš mezi přáteli". No a co? Potkáváme různé lidi osobně a na netu. S někým se jednoduše potkávat přestáváme. S někým se rozhádáme, rozejdeme ve zlém. S někým nám to prostě jenom vyšumí. Někdo nás již nechce vidět, někoho nechceme vidět my. Je to normální. Podstatné je, neprožívat lidi, kteří si šli po svém nebo s nimiž jsme se i přátelsky rozloučili a nedělat jím na netu ani osobně peklo. 

Padla další velká pohrůžka, dám si tě do ignorace. Tak takové období již zde také bylo, vydrželo asi 6 měsíců. Nebo tak nějak.  Pokud nám někdo zaškvařuje, zní podobný příslib jako rajská mana. Osobně tedy si nemyslím, že ignorace objektivně problém řeší. Pouze my toho člověka nevidíme. Proto ji neaplikuji. Ale když to někomu zachrání psychické zdraví, proč ne? 

Podobné věci jako s Joachimem se jednoduše stávají. A je potřeba jím čelit, čím dříve, tím lépe.  Nikdo nemá právo nám kérovat do toho, co píšeme, o čem píšeme. A již vůbec je trestné, když napíši něco s humorem a nadsázkou to brát vážně. Pro Joachima a jemu podobné  je nejlepší, když si potřebnou energii naleznou doma. A to, co vynaloží na pruzení jiné ženy, raději vloží do jakéhokoli svého projektu.