Štěstí a láska nemusí být pouze sen
Je možné něco takového?
Jistě, ač to zní hodně bláznivě. Pouze to má několik úskalí a hodně překážek.
Poznali se ve snové, tedy svá lepší Já po všech stránkách. Vzhled, odolnost, mentální nastavení, psychika. V denním světě máme jen něco z toho, přesto v kombinaci nezaměnitelné, kdy jsme to pořád my, jenom omezení hmotou. Jenomže každé omezení lze překonat. Pokud se tedy chce.
A tak je napadlo, že když platí, jak nahoře, tak dole, tak si to úžasné ze snu stáhnou do reality běžné. Nedostali svůj hotový ideál v tom druhém a silná stránka jednoho odrážela slabost druhého. Měli něco společného a v jiném ohledu byli zase rozdílní. Oba uvěřili tomu, že to jde.
Podstatné je rozhodnout se, vytýčit si záměr a nastoupit na cestu, na počátku s výsledkem negarantovaným... a uskutečňovat ji. Je to o práci, samo se nic nestane, neudělá. Samo je jednoduše alibi pro ty, co se rozhodli být neschopnými.
Jedinec zvládne mnohé...jsou-li dva, síla se násobí.
Tolerance vyžaduje jednat citlivě a s taktem, naslouchat si navzájem a postupně propojovat jemná vlákna snu s realitou. Nezaleknout se překážek, protože překážky na začátku vystupují... zvykne jich bývat hodně.
Věc dvou nepotřebuje rady z venku, rozebírání s kamarádkami, hledání pochybností a různých kdyby... Nežijeme ve Kdybylově, žijeme na hmotě a důvěra lemovaná loajalitou je startem více nežli vhodným. Dát pryč vše, co ji může podrývat.
Věc se má asi tak, jakmile se vypořádáme s prvními překážkami, ve dvou je to snadnější, pohnou se i jiné věci, které nás obklopují. Spolu s překážkami mnohdy Univerzum vytahá různě pochybovače, škarohlídy, nepřejícníky za límec, odloží je bokem od nás a my můžeme volně dýchat.
Stát si za svým samo o sobě vyzařuje sílu. Jdou věci i úplně jiné, jimiž nebylo možné pohnout. Nemusí jít o utrpení, když porozumíme tomu druhému. Ponecháme-li stranou zvyklosti jako na toho druhého nadávat, hrany rozdílů postupně obrušovat a naopak prohloubíme-li společné zájmy.
Náš život je v naších rukách. Jen my se sami rozhodujeme, jaký jej chceme mít. Protože záměr, vytrvalá cesta za ním, metoda, která spojuje... Univerzum přestane překážky klást...spíše ukazuje na cestě smítka, kamínky, co tlačí, způsob, kterak odklidit balvan, aniž bychom u toho zruinovali celou krajinu.
S těmi, kteří mají naši cestu nějak sledovat, se naopak vztahy narovnají a získáváme opravdové přátelé. Takové, kteří ustojí i to, když se nám daří. Staneme se sebou, okovy času mizí. Místo nich nastupuje soulad nejenom uvnitř, ale i navenek.
Když nástrojem je magie, která obohatila jednotlivce o možnost transformace, neexistuje nejde... Vždy jde dělat něco. Někdy to, jindy ono... a z vláken uplete se lano.
Jistě, můžeme si zoufat, nadávat, škemrat, utápět se v sebelítosti, vzdychat nad těžkou karmu... Obvykle nestane se nic....dokud neporozumíme, že musíme jinak.
Na začátku všeho velkého, celospolečensky i osobního, je jeden sen, jež opakuje se. Zda uvolníme mu místo v realitě, záleží jen na nás.
Komentáře
Okomentovat