ROZHODLA SE JEJ ZABÍT

Ve Střípcích psaní budu čtenáři předkládat dojmologii dotýkající se mého psaní. Jedná se o techniku, kterou lze reálně použít, protože jako autor využívám bláznovství, které chrání autora fikce, anebo jde o ryzí výmysl? I kdyby bylo možné prostřednictvím magie zabít, což vůbec není jisté, věděla bych, jak na to? A jestliže bych věděla, jak na to, podělila bych se? 

Právě toto je na psaní o magické fikci krásné. Co kdyby to mohla být pravda?  

ROZHODLA SE JEJ ZABÍT  - Takto zní název mojí nové kapitoly o hrdince - zabijákovi. Žena jako dárkyně života a smrti představuje zajímavé téma v rámci módu Berkano, jistě nejsem jediná autorka, která si takové dilema užívá. Stran popisu magické techniky rovnou říkám, že jsem vypustila výslovně nebezpečné pasáže, které by mohly čtenáři způsobit újmu.  

Rozhodla se jej zabít. Ne ze msty, vlastně jej ani neznala a byl jí ukradený. Kdysi předtím několikrát udělala Univerzu službu. Občas ten, kdo kumuluje moc, sehraje občas kvůli Univerzu roli kata.   

On nebyl státníkem ani člověkem s významnou pozicí v rámci celku. Šlo o obyčejného toxického debila, který svojí stupiditou šlápl do jejich kruhů. Netušil to. Někteří jej považovali za skvělého a vtipného. Jenomže jeho vtipy byly vždy namířené proti někomu, koho si vybral jako terč, na němž vybije stupiditou přetékající zakomplexované já. Jeho žena již pomalu nabývá podezření, že když nemá jiný terč, směřuje jeho podlý talent proti ní. Jen těžko se to někomu říká, jde o podivné drobnosti a ona právě nevynikala schopností pojmenovat abstraktní věci. Jeho malé děti nestihnou zjistit, jak moc jím ten parchant, jemuž říkají tati, zasáhl život. 

Je to jednoduchá rovnice. Ona po Univerzu potřebovala podporu a Univerzum ji navedlo na něj s tichou otázkou: "Budeš mým katem?"

Nemuseli se fyzicky setkat, stačilo vhodně vybrat si stranu, do které on právě kopal. Obrácený princip hromosvodu. Nikdy nerozuměla tomu, proč principy stáda bránily odhalení kreatur. Ale svět pevné hmoty je místem, kde logika prosakuje s velkými mezerami. Možná podvědomá snaha davu neobrátit pozornost predátora na sebe. Každý predátor, ač si to neuvědomuje, má několik přirozených nepřátel. Tim nejmocnějším je právě Univerzum.

Co ovšem netušila a měla se každou chvíli dozvědět, spolu s ním zabíje i toho, který na jeho toxickou povahu navázal svůj osud. Nebyla to jeho žena, ani nikdo z rodiny. Tím přívěškem byl kamarád, který se rozhodl parazitovat na jeho proradné povaze.   

Tak jo, připravila si katanu v místnosti na astrální pláni, nádech – výdech… skočila po něm… šlo to rychle. Jeho zničené astrální tělo zabalila do... 

Ve světě hmotném se nic zvláštního nestalo. On spal zatížen děsivým snem, z něhož nebylo úniku. Nebude si jej pamatovat, pouze bude cítit zvláštní osten ohrožení bez zjevného důvodu. To Smrt začala uhasínat svíčku jeho života. 

Bylo výhradně doménou Smrti, aby určila místo, čas a způsob dopadu do hmotné reality. V extrémních případech se proces destrukce bolestivě protáhl. Občas vrtošivé Univerzum rozhodlo, že potlačí jen některé životní funkce na minimum a ponechá tomu poněkud delší dobu. Při troše štěstí zatáhne do dramatu života a smrti i nějakého léčitele, s nímž se rozhodne si srovnat účet. Hranice mezi odstraněním nemoci a jejím přenosem na léčitele nebývá vždy jasně ostrá.  Ovšem to nebyl tento případ.

Při odchodu si povšimla stínu, který padnul, energické tělo lotra navázaného na teď ještě dýchající mrtvolu. Věděla, že odejde dříve se svým pánem. Vždy to tak bývá u otroků a těch, kteří se takto chovají.  

Později plynou dny a plynou týdny, když se Smrt rozhodne, že svíčka úplně zhasne. V té době se přestávalo setnutému dařit. Všechny jeho naděje pohasly, jeho intriky se obrácely proti němu. Svět hrubé hmoty není přizpůsobený pro mrtvé, jejichž svíčka pouze nedohasla.