Muž, který dal tvář Draculovi, stal ve stínu jiných

Bram Stoker působí v kulturní paměti skoro paradoxně. Vytvořil jednu z nejtrvalejších postav moderní civilizace — Draculu — a přesto většinu života nebyl literární hvězdou. Ve skutečnosti byl dlouhé roky spíše mužem v pozadí. (Úředník. Manažer. Organizátor.) Člověk, který obdivoval silné osobnosti a často jim podřizoval vlastní život.

Narodil se roku 1847 v irském Clontarfu. Jako dítě býval vážně nemocný a podle rodinných vzpomínek několik let téměř nevstával z postele. Později se ale fyzicky proměnil natolik, že na univerzitě v Dublinu vynikal jako atlet. Tento kontrast — slabost a následná síla — se v jeho tvorbě objevuje opakovaně. Jeho postavy často balancují mezi vyčerpáním a vůlí přežít.

Studoval matematiku na Trinity College Dublin a dlouho pracoval jako státní úředník na dublinském hradu.  

Stoker nebyl bohém ani typický umělec viktoriánské éry. Měl silný smysl pro strukturu, disciplínu a systém. Dokázal být metodický až pedantský. Když později psal Draculu, vedl si rozsáhlé poznámky, rešerše a pracovní seznamy. Upírský román nevznikl jako náhlá inspirace, ale jako velmi organizovaný projekt.

Jeho život zásadně změnilo setkání s hercem Henrym Irvingo. Stoker se stal manažerem londýnského Lyceum Theatre a Irvingovi obětoval téměř tři desetiletí života. Právě zde se začíná ukazovat jeden z jeho nejvýraznějších osobnostních rysů: fascinace charismatem a mocí.

Irving nebyl jen zaměstnavatel. Stoker jej obdivoval téměř s náboženskou intenzitou. Současníci popisovali, že kolem slavného herce doslova organizoval svůj život. Někteří literární historici později tvrdili, že právě Irving mohl být jednou z psychologických inspirací pro hraběte Draculu — aristokratickou bytost, která ovládá okolí silou osobnosti a vysává energii lidí kolem sebe.

Stoker přitom sám nepůsobil jako dominantní člověk. Spíše jako někdo, kdo potřeboval silné centrum, kolem něhož může obíhat. Měl pověst pracanta, mimořádně loajálního muže a člověka schopného obrovské vytrvalosti. Na druhé straně existují náznaky, že býval emocionálně závislý na uznání autorit.

Roku 1878 se oženil s Florence Balcombe, někdejší známou kráskou z Dublinu, o kterou se předtím ucházel i Oscar Wilde. Manželství podle dochovaných svědectví nepůsobilo zvlášť vášnivě. Florence často vystupuje v biografiích jako spíše samostatná a společensky výrazná osobnost, zatímco Stoker byl dlouhodobě pohlcen prací pro Irvinga.

A právě zde začíná oblast, kde končí ověřená fakta a nastupují interpretace.

Neověřené, ale často diskutované, jsou spekulace o Stokerově sexualitě. Dochovaly se velmi emocionální dopisy adresované americkému básníkovi Waltovi Whitmanovi, a také mimořádně intenzivní vztah k Irvingovi. Moderní badatelé někdy uvažují o možné potlačené homosexualitě nebo bisexualitě. Ovšem nesmíme zapomínat, že viktoriánská kultura používala emocionální jazyk jinak než dnešní svět. Silně obdivné dopisy mezi muži tehdy nemusely automaticky znamenat erotický vztah.

Historicky tedy nelze tvrdit, že Stoker byl homosexuál nebo bisexuál. Lze pouze říci, že některé jeho vztahy působily neobvykle intenzivně, a že moderní interpretace v nich hledají hlubší význam.

Podobně je to s představou, že Dracula je „tajná autobiografie“. Pravda je mnohem střízlivější: Stoker byl mimořádně vzdělaný člověk, který spojoval folklór, dobové vědecké obavy, sexualitu viktoriánské éry, strach z degenerace společnosti i fascinaci aristokracií. Dracula je spíše syntéza dobových úzkostí než přímé osobní vyznání.

Ironií zůstává, že Dracula se za jeho života nestal kulturní explozí, jakou představuje dnes. Stoker zemřel roku 1912 poměrně vyčerpaný, finančně ne zcela zajištěný a stále více zastíněný slavnějšími osobnostmi své doby.

Teprve 20. století z něj udělalo legendu. Muže, který celý život pracoval pro cizí charisma — a nakonec vytvořil nesmrtelnou bytost, která zastínila všechny kolem sebe.

Neznáme přesnou hodinu zrození, takže níže přiložím obrázek, jak je to s pohybem planet během 24 hodin. 

AC, MC jsou na vodě a Luna plus či mínus 6 stupňů. Zaujalo mě stélium ve Váhách, Bod štěstí v Kozorohu a retro planety.