Umíte říci pravdu svému příteli?

Říkáte svým přátelům i nepříjemnou pravdu? Je to nesmírně nepohodlná věc. Jenomže, když se zeptají, za mě není úniku, pokud to s tím druhým myslíme dobře. Někdy to pro toho druhého může být šok. Jenomže, až se odšokuje, může se podle toho zařídit. Může něco udělat jinak. 

Anebo si řekne, že jste aupipi a nezařídí se. I toto je reakce, na kterou má právo. Ale až to uslyší ještě od někoho jiného, nebude v šoku, ten překonal již s vámi. 

Možná mu to nikdo jiný neřekne. Jen nebudou toho moc říkat, neřeknou nic, nebo z toho diplomaticky utečou. Proč by měl někdo cizí říkat pravdu našemu příteli? Od toho jsou přeci přátelé. Tady nejde o to, měl jsem pravdu, tady jde o to zprostředkovat někomu, koho máte rádi, dotek reality. Nemusí jej přijmout, ale ať budou reakce kohokoli dalšího jakkoli nepříznivé, již to slyšel. 

Říkat věci narovinu není příjemné. Diplomatický obal nepomůže. Není potřeba ihned na každého kolemjdoucího vybafnout pravdu, ani kritizovat každý krok svých přátel. Ale když se zeptají, je dospělá reakce říci pravdu, pokud vám na tom jedinci záleží. V tu chvíli nejde o to, co si ten člověk bude myslet. Být peoplepleaser je dětská strachová reakce skrývající v sobě obavu, že nás rodiče nepřijmou. Přesně toto nám podvědomě brání přijmout pravdu. 

Mluvím o přátelích. Proto je potřeba mít důsledně nastavené hranice. Nemusíte tuto roli hrát u jiných lidí. 

Co říkají Karty? Jistě, pravda je věčná🤣😂

Byla jsem zvědavá, jakou centrální kartu vytáhnu. Kdybych tu roli nezvládla, byl by tam Medvěd. Jenomže on je tam Kříž. Ten jde do hloubky. Zároveň napovídá, že se dotýká tématu, jemuž se přítel má věnovat, sakra, přeci jej nenechám jen tak plácat se v tom. Zároveň se jedná o pravdu, která bolí, jistě, když je to osudová záležitost, vždy to bolí. Sice pravda šlápla na nohu naději, jakoby v něčem zdržela plavbu, ale zůstat nevyslovená nemohla, osobní štěstí, které má příteli v dané věci vykvést, si ji žádalo. 

Říkat pravdu má být službou, ne bojem o princip. Ten druhý má právo na jakoukoli emoční reakci. I odmítání. Jenomže toto je již jeho věc. Jestliže jde o něco, co si neuvědomoval, reakcí nejspíše nebude, jeee máš vlastně pravdu, díky. Jdeme do rizika. Je jedno co teď, pokud jde o osudovou věc, tak dříve nebo později ten člověk bude stát před otázkou, co musím změnit. Protože cesta k úspěchu vede přes to, že měníme, překopáváme, zjednodušujeme... protože cesta k úspěchu vede skrze nalézání odpovědi na otázku, co ještě mohu udělat lépe.